ZUZANA BARTYZALOVÁ

Někdy jen tak večer sedím u počítače a koukám na facebook
a podobný kraviny, protože dětičky spí a já už nemám sílu na úklid nebo práci. Martin je často pryč. A nemám s kým mluvit. (Kopíku a Čurilo, na vás jsem nezapomněla a moc si vás vážím) A často mne moc trápí různé malichernosti. Jenže třeba teď mne trápí tolik, že mám z toho slzy v očích. Přezdívám těm malichernostem "Ň." (Asi proto, že fakt nestojí ani za... to ň. Natož slzy). A tak, když už přesto pláču kvůli těm malichernostem, tak si vždy řeknu: "Zuzo, nebul, kvůli tomu se nebulí, jsou jiné věci, kvůli kterým se bulí." A potom, když už ty slzy nejde zastavit, tak si to jednou za čas přečtu. Vlastně mě to rozpláče pokaždé tak nejvíc, jak jen asi plakat umím. Ale potom na něj vzpomínám. A často se s těma slzama usmívám. A na tu malichernost nakonec někdy i zapomenu. Nebo ji alespoň hodím za hlavu a věnuju se chvíli svému bráškovi. Jmenoval se Tadeáš, nejvíc jsme mu říkali Tadík, Tadouš, Tadeček. A jestli  máš podobný problém jako já, že pláčeš a přitom si říkáš: "neplakej, jsou horší věci," tak si to přečti také: 
m o t y l