top of page

Svatba, která ke mně nechce I / "hrozínkový prstýnek"


Je to takový pro mě velký životní příběh, který (vlastně v to doufám) ještě snad není u konce. Vy, velká českobudějovická parto, my odpusťte, že jsme to tajili :) Chtěli jsme se s Martinem vzít!

Pros vás ostatní...S mým klukem spolu chodíme bezmála 10 let, potkali jsme se v jednom příjmeným baru a dnes máme dva pidilidi, holčičku a kluka. Byla jsem ta holka, která si vždy představovala krásnou svatbu! Žádné princeznovské šaty, žádné zámky plné květin, pomalu ani ne ty tolik oblíbené stodoly a statky na lukách. O svý svatbě jsem měla naprosto jasnou představu, která vůbec nebyla drahá, a přesto by byla naprosto nepřekonatelná. Nelpím na zvyklostech a tradicích. A tak mne netrápilo, že máme syna, dceru, že jsme postavili dům i zasadili strom. Co chybí?

Můj kluk je velký praktik, technik a racionalista. Moje sny o chlapovi, kterej si přede mne klekne (a to klidně, když budu mít na sobě domácí mikinu a ruce od knedlíků) a požádá mne o ruku, se po letech praxe rozplynul. Nebudu lhát, jsem obyčejná holka, která taky brečí a když se koupe ve vaně, tak fouká do pěny ve dlaních. Hodně mne to mrzelo, ale protože lepší něco, než nic, vzali jsme to trochu z jiné strany.

Když jsme jednou chodili centrem Prahy a mně ujížděly oči do každého designového krámku, Martin řekl. "Vlez tam, a kup si zásnubní prstýnek." A tak jsem tam vlezla, a protože jsem naše český designéry - šperkaře už dlouho znala a nepochybovala jsem o tom, že bych hledala někde jinde, během pár minut Martin pípal kartu na pokladně a odnášel do auta malou taštičku z Czechdesignu.

Po prstýnku se potom na dlouhé týdny slehla zem, nevěděla jsem, zda ho stále vozí v autě, nebo jestli se už tak dlouho tluče do hlavy, co to udělal za blbost. Netloukl se do hlavy :) Čekal na termín, ve který nám zarezervoval "svatební pokoj" na horské chatě Kleť.

Jednoho studenýho zimního večera jsme tam jeli na procházku (jezdívám tam často, nebylo to pro mne nic neobvyklého). S čelovkama jsme po tmě vylezli k chatě. Byli jsme tam jen my. Jediní hosté na celé Kleti. Tedy s panem kuchařem, který se o nás staral :) ...

A protože nejsem dobrý vypravěč, tak doufám, že nejste tak moc zvědaví, protože si nechám alespoň malé tajemství, a jak to bylo dál už neprozradím :) Ale když jsem šla v sedm ráno na snídani (chvátali jsme normálně do práce), tak už jsem šla s hrozínkovým prstýnkem od Evy Růžičkové.

Eva navrhuje šperky, které mi dělají radost už dlouho! Absolutně jsem nepochybovala o jejich kvalitě a troufám si říct, že snad nadále nepochybuji, jen se sešlo několik špatných věcí, které způsobily, že jsme prstýnek museli vrátit. První chybou bylo to, že jsem "hrozínkovej" chtěla mít jako šperk denního nošení. Tomu bohužel neodpovídal ani tvar, ani materiál. Hrozínkové prstýnky od Evy jsou stříbrné s povrchovou úpravou, tedy pozlacením. Bylo mi jasné, že pozlacení prstýnku není navždy. V Czechdesignu mi holky radily, že když se po roce / dvou prstýnek "ošoupe," mohu ho nechat znovu pozlatit. To se mi líbilo. A protože, jak jsem již psala, nelpím na pravidlech, dokázala jsem si představit i to, že když prstýnek za pár let "onosím", uložím ho do krabičky na památku a koupíme za něj prostě náhradníka.

Toho náhradníka bychom ale museli koupit po pár týdnech, protože to pozlacení prstýnku nevydrželo ani jeden měsíc. Materiál nebyl pevný a když jsem vzala do ruky těžkou tašku s nákupem, tak se mi na ruce zohybal. Je to škoda a bylo by moc fajn, kdyby Eva vyráběla stejné prstýnky i v kompletním zlatě. Určitě se ale nezlobím, spíš smutně vzpomínám na můj hloupý nápad "nechci prstýnek s briliantem z klenot na náměstí, který má každá druhá holka." (co bych teď za takový dala)

Samozřejmě, že jsem z toho byla smutná. A jak. A jsem dodnes. Ale mám jednoho moc dobrýho kamaráda, a ten mi říká, že musím brát věci tak, jak jsou, jak se dějou. Tak jsem to zkusila a řekla jsem si, že ten prstýnek mi prostě nebyl přán!

A tak jsem si řekla, že si ten zásnubní prstýnek nakreslím a vymodeluju třeba jiný, přesně podle sebe, a nechám si ho na zakázku vyrobit...Co myslíte, byl to dobrý dápad? Ale o tom zase až někdy příště :)

Poslední příspěvky
Archiv
bottom of page