top of page

Madla vražedkyňka, maminka psycholožka

Po několika měsících to dopadlo přesně tak, jak jsem předpokládala, přestože jsem si dříve říkala, že to tak nedopadne. Psát nějaký blog je opravdu hloupý nápad, zejména u mne, holky, která sotva do svého portfolka nahraje věci, na které je pyšná, a které (alespoň trochu doufám), se jí povedly...?

Přesto ale dnes nastala jedna z častých chvilek. Je to na hlavu. Karanténa, děti, plotna, práce. Tolik moc ráda bych si teď večer s někým milým sedla ke stolu a jen tak bych ho poslouchala. A když by se zeptal, možná bych ho zahltila i svýma kecama. Tak si často říkám: "Zachovej klidnou hlavu, jsou to děti." A protože to nemám s kým sdílet, šla jsem si sednout sem. V tom nejsmutnějším případě to řeknu svýmu macu.

Skládala jsem suché prádlo ze sušičky, zatímco si děti hrály na zahradě. Ani mne nenapadla ta rizika, když jsem jim dovolila si ze zahradního domku vyndat takovou tu dřevěnou zahradní hru. (Teď už vím, že se jmenuje kroket.) Ozvala se opravdu nehezká tupá rána. Pár vteřin ticha. A neskutečný řev. Někdy si říkám, že to dítě ani tolik řvát nemůže. Pavián. Vyběhla jsem na zahradu. Madla držela v ruce tu dřevěnou kroketovou hůl. A Matýsek podupával, držel si hlavu a jako pavián se snažil jít ke mně. Praštila ho tou palicí po hlavě. Ve chvíli, kdy jsem se na ni podívala, položila to, sklonila hlavu a šla se schovat za dětský domek.

Následoval klasický Matějův paviánřev, klasická hysterie matky, telefonát do nemocnice, zda tam v téhle korona situaci vůbec jet, telefonát otci, že syn má rozseklou hlavu, že mu to způsobila dcera, ať jede okamžitě domů...

Měla jsem o Matýska strach. A Madlenka si asi chudák uvědomila, co způsobila. Pošťuchují se oba dva, jednou on, podruhé ona. A stejně, jsou to moje milované děti. A děkuju svýmu milovanýmu Martinovi, že mě v tom nenechal. A hlavně, dobře to dopadlo! :) Rtg a zpráva s poznámkou: " Dnes udeřen vlastní sestrou omylem do hlavy kroketovou holí."

Nebylo to omylem.

(Po dlouhé době jsem se udržela ledově klidná a nekřičela jsem. Hodinu jsem jim promlouvala do duše...Až jsem si z toho sama připadala úplně švihlá. Tak co, holky, zažíváte tyhle story taky? Díky za podporu! )

Poslední příspěvky
Archiv
bottom of page